Teplovodní krb dovede skloubit krásu hoření standardního krbu s centrálním vytápěním vašeho domu. Dnešní moderní topidla je možno provozovat s účinností nad 80 % (jen méně než 20 % energie odchází do komína), s nádherným hořením a dokonale čistým nezakouřeným sklem. Většinu vytvořené tepelné energie krb odevzdá přes výměník do akumulačního zásobníku (takzvané akumulační nádrže), z něhož je energie čerpána dle předem zvoleného programu; například do radiátorů či podlahového topení. Stručně řečeno topení v krbu a vytápění domu jsou dva nezávislé procesy.
Každá obestavba krbové vložky určená ke konvekčnímu způsobu vytápění má na svém plášti umístěny přesně nadimenzované nasávací a výdechové mřížky. Krátce po přiložení se nastartuje konvekce, krbová vložka se zahřívá a pomalu nabíhá do svého plného výkonu. V prostoru obestavby se začne zahřívat vzduch. Začne hmotnosti začne cirkulovat – teplý vzduch je vytlačován klesajícím studeným nahoru. Spodní nasávací mřížkou je z vytápěné místnosti samovolně přisáván studený vzduch, který je v prostoru obestavby ohříván a opět samovolně odchází horní výdechovou mřížkou. Ve vytápěné místnosti se relativně rychle začne ohřívat vzduch a člověk má pocit tepla. Tento způsob vytápění se nazývá přirozená konvekce.
Druhým způsobem vytápění je tzv. nucená konvekce. Ta je založena na stejném principu jako předchozí způsob vytápění, ale je navíc doplněna ventilátorem a teplovzdušnými kanály. Díky nim je možné vyprodukované teplo transportovat izolovaným potrubím do dalších místností. I v tomto případě je nutno mít na paměti, že vzduch musí neustále cirkulovat. Proto je nutné zabezpečit návrat stejného množství vzduchu ke zdroji tepla (větrací mřížky ve dveřích nebo podříznuté dveře bez prahů). Nevýhodou tohoto systému je značná cirkulace vzduchu a tzv. vodorovné teplotní zóny. Ty způsobují teplotní rozdíly mezi stropem a podlahou, a to až 15 °C.
Otevřený teplovzdušný systém, volná konvekce:
Výhody:
- rychlý a pohotový způsob vytápění
- vytápěcí účinek se projeví téměř bezprostředně po zatopení
- nízká hmotnost
- prostorová nenáročnost
- materiálová nenáročnost
- náklady na pořízení
- jeden z nejlevnějších způsobů vytápění
Nevýhody:
- teplotní rozdíly (mezi stropem a podlahou)
- vysušený vzduch
- zvýšená prašnost ve vytápěných místnostech
Vytápění více místností (nucená konvekce / cirkulace)
Výhody:
- rychlý a pohotový způsob vytápění
- vytápěcí účinek se projeví téměř bezprostředně po zatopení
- pomocí izolovaných rozvodů je možnost vytápět i vzdálené místnosti (dvouplášť)
- nasávání čerstvého vzduchu přes menší profily
- ventilátorový box lze umístnit libovolně
- nízká hmotnost
- materiálová nenáročnost
- jeden z nejlevnějších způsobů vytápění
Nevýhody:
- teplotní rozdíly (mezi stropem a podlahou)
- nutno napájení z elektrické sítě (ventilátorový box)
- možnost poruchy elektrických dílů
- hluk ventilátoru
- vysušený vzduch
- zvýšená prašnost ve vytápěných místnostech
- přenos pachů celým systémem
- prostorová náročnost (nutnost někudy vést izolované rozvody)
- vyšší náklady
Akumulační krb, jak už z názvu vyplývá, je schopen naakumulovat tepelnou energii a vydávat ji do okolí pozvolným sáláním. Při tom všem je však zachován vzhled a design standardního krbu. Krb je postaven ze speciálních materiálů jako například šamot, z něhož se poté sáláním uvolňuje tepelná energie do okolního prostoru. Principielně krb funguje tak, že aktivně přikládám přibližně tři hodiny (celkem tři dávky paliva) a poté dalších cirka pět hodin krb sálá akumulované teplo do svého okolí.
Velice oblíbené jsou krby kombinované, které mají ventilační mřížky. Při potřebě rychlého tepla zkrátka otevřete mřížky a z akumulačního krbu se stane krb teplovzdušný. Po uzavření mřížek se z krbu stává zpět akumulační.
Sálání jako princip předávání tepelné energie je velice zdravé a příjemné. Energie je de facto uvolněna z pláště krbu z takzvané teplosměnné plochy a šíří se kolmo na tyto plochy jako infračervené záření. Jakmile narazí na nějaký předmět, tak jej ohřeje. Nepřehřívá tak zbytečně vzduch v místnosti.
Principielní funkce akumulačních (nebo také kachlových) kamen je naakumulovat tepelnou energii vytvořenou spalováním dřeva a postupně ji vydávat do svého okolí (až 24 hodin).
Topeniště takových kamen ohřívá konstrukci kamen vyhotovenou z akumulačních materiálů, z nichž se poté sáláním uvolňuje tepelná energie do okolního prostoru.
Sálání jako princip předávání tepelné energie je velice zdravé a příjemné. Energie je de facto uvolněna z pláště kamen z takzvané teplosměnné plochy a šíří se kolmo na tyto plochy jako infračervené záření.
Jakmile narazí na nějaký předmět, tak jej ohřeje, aniž by zbytečně přehřívala vzduch v místnosti.Kamna se dají dimenzovat na různé doby přikládání paliva. Asi nejčastějšími stavbami jsou kamna s intervalem přikládání každých 12 hodin. Po odhoření dávky paliva uzavírá buď majitel kamen, nebo elektronická regulace hoření přívod spalovacího vzduchu. Tím nedochází k ochlazování naakumulované energie vzduchem proudícím přes topeniště kamen do komína. Uživatel má tak naprostý komfort ve vytápění svého domu. Dvakrát denně zatopí v kamnech a pokryje tím celých 24 hodin.
